[ Webhosting profitux.cz ]
20.6.2009
REPORT: High Contrast @ BREAK4BEATS (Fléda, 19.6.09)
Předem bych chtěl říct pár slov k povaze reportu - je zaměřen spíše subjektivně, pocitově a úvahově, než aby se zaobíral hranými kousky a přesnými časy. Žrouti tracklistů ostrouhají, já sám půlku tracků neznal , čtvrtinu zapomněl a upřímně, tužku a papír si kvůli tomu na takovou akci opravdu tahat nebudu.

Hlavním tahákem tohoto "vydání" BREAK4BEATS byl High Contrast (jak už jste asi usoudili z nadpisu) a ačkoliv byl tento usměvavý pán s ovcatým hárem a telefonem v ČR již několikrát, ještě nikdy jsem neměl tu čest slyšet ho naživo (stydím se). Proto jsem jeho účast na BREAK4BEATS na Flédě uvítal, zvlášt z důvodu, že v Brně studuji a měl jsem to tedy pěkně po ruce (což se nakonec ukázalo jako úplně k ničemu, stejně jsem musel přijet až z Jeseníku a navíc před večerem ještě řešit odhlášení z kolejí).

Před akcí jsem si tipnul pár věcí, o kterých jsem si myslel, že zazní. Jmenovitě B-Complexovy Beautiful Lies, Apexův remix tracku Just One Second (původně od London Elektricity), High Contrastův remix Hometown Glory a nakonec ještě jeden remix, a to notoricky známé Pjanoo od Erica Prydze (samozřejmě remixovaný Lincolnem). Myslíte že opravdu zazněly? Čtěte dál!

Počasí akci bohužel moc nepřálo a ačkoliv jsem si moc přál, aby to byl open-air, nakonec jsem byl za "indoor" řešení velice rád. Na místo konání jsme s přateli dorazili už kolem deváté, abychom co nejdříve jednomu opozdilci koupili lístek. Jak jsme později zjistili, naše obavy o volné lupeny se ukázaly zcela jako hodně vtipné. Po menším okouknutí interiéru klubu jsme vyrazili na velký bar pro nějaký ten zlatavý mok a také poslechnout si VJE, která hrála na prakticky prázdnou halu s vyjímkou pár skupinek různě roztroušených po prostoru. Osobně mám tuhle DJku ze "stáje" Redrumu docela rád, má takový příjemný melodický a trošku odpočinkový styl, ale když na to přijde, nebojí se i přitvrdit. Minuty ubíhaly, my se posilňovali vším možným a sem tam jsme si skočili na chvíli před VJE, když tam zrovna pustila nějaký vyjímečný track (konkrétně mě napadá nová deska Treie, která se zde velmi brzo objeví pod hlavičkou Release Digestu). Po zhruba hodince a půl ji vystřídala Terqua, kterou jsem také viděl a slyšel poprvé - a bylo to dobré. Ve srovnání s VJE hrála tvrději a energičtěji, což šlo podstatně poznat na davu, jež se docela rozpohyboval. Jelikož se od začátku akce dovnitř hrnuli lidé proudem, měla Terqua už docela početné obecenstvo na rozehřívání. Po ní se na stagi objevil týpek, který se na svých stránkách chlubí tím, že je asi nejlepší český DNB DJ - tedy Sayko. Sety, které měl na webu k dispozici mě o tom ale vůbec nepřesvědčily, byl jsem tedy docela zvědavý, jak se vytáhne. Musím uznat, že reputaci, kterou si u mě zkazil nudnými neury na webu, si na Flédě docela získal zpět. Jeho set byl dobrý, sem tam mu sice do sebe tracky trochu nesedly (myšleno co se melodie týče), ale technicky to bylo zahrané velmi dobře a pecky, které hrál, dávaly lidem docela zabrat. Mimo jiné zde padly také první dva tracky z mého výběru, Beautiful Lies a Hometown Glory. Čas neskutečně pomalu ubíhal a lidí neskutečně rychle přibývalo. Dva velké větráky umístěné na pódiu nedovětraly dál než k prvním dvěma řadám, v sále začalo být nebezpečné vedro a molekuly kyslíku by se jeden nedohledal. Prostě příprava na hlavní číslo noci se vším všudy. Kolem jedné hodiny se za mixákem konečně objevila kudrnatá hlava (ovšem bez telefonu) a okamžitě inkasovala mohutný...potlesk? (nevím, jak bych souhrnně nazval ten pískot, řev, tleskání a ruce nad hlavami, možná support.) Teplota v sále projistotu stoupla ještě o pár stupňů a mít vlastní prostor se stalo opravdovým luxusem - před vchodem se totiž stále vinul dlouhatánský had lidí, čekajících na vstup do toho pekla, a vevnitř už tak nebylo k hnutí. Výsledek si asi dokážete všichni představit. A High Contrast hrál DLOUHO (podle lineupu 2h, ale mně to připadalo spíše jako věčnost). Abych se přiznal, nikdy jsem nebyl velký fanda stahování a poslouchání setů, a tak jsem neměl vůbec přehled o tom, jak Lincoln v poslední době hraje. Vzhledem k jeho produkci a setům, které jsem slyšel pravda již hodně dávno, jsem čekal, že to bude show plná liquidu a víceméně jenom liquidu, ale High Contrast mě opravdu překvapil. Liquidem sice začal, ale posléze přitvrdil a přes jump-up se dostal až na SPORnou úroveň zahrnující třeba i tvorbu Eda Rushe & Opticala (a samozřejmě Spora, kdyby někomu nedošla ta divná slovní hříčka :)). Ono by to vůbec nevadilo, ale místy mě štvalo, jak mezi styly přelétával. Liquid funk a neura jsou docela divné spojení (neříkám, že to nejde) a HC se je nestyděl střídat jak Charlie Sheen holky. Set mi celkově nepřišel moc promyšlený, spíš jako by Lincoln hrál to, co mu jako první přišlo pod ruku - a co se mého DJského snažení týče, opět mě něco málo povzbudil fakt, že nikdo není dokonalý ? i jemu sem tam něco nesedlo a některé přechody byly malinko násilnější, než bylo asi původně zamýšleno. Co se liquidu týče, HC hrál hodně nové věci, dost jich bylo z kompilací Confidential a Sick Music. Ano, zazněly zde i druhé dva kousky z mé tipovačky, Pjanoo a Just One Second (která mě pokaždé dostane do sedmého nebe, nehledě na to, kolikrát jsem ji už slyšel). Trošku jsem se divil, ale podruhé zazněla i Hometown Glory a mám pocit, že nakonec zazněla podruhé i Beautiful Lies (za to bych však ruku do ohně nedal). Když se to ale vezme kolem a kolem, komu to vadí ? zapařil bych si na to, i kdyby to hrálo desetkrát. Lidé si akci v rámci možností užívali a pot se dal ždímat bez rozdílu ze všech. Jediná škoda byla, že se na to nedalo kvůli nedostatku prostoru skoro vůbec pařit. Z nějakého důvodu se navíc většina lidí drala dopředu zrovna místem, kde jsem stál já, a to mi na štěstí také moc nepřidalo. Když se po své show nakonec Lincoln vyměnil z X.morphem, jako zázrakem se půlka parketu uvolnila. Drtivá většina lidí se přišla podívat jen na High Contrasta (což je docela pochopitelné), takže bych po jeho odchodu opravdu nechtěl stát frontu u šatny. Na X.morpha jsem upřímně už tak zvědavý nebyl, vidím ho skoro každé pondělí v Perpetu, tak jsem si ještě trošku zazvěřil, když k tomu byl konečně prostor, a následně se odmotal oddychnout si na breakovou stage a něčím se osvěžit. Mé iluze o opakování tracků šly pak totálně do háje - takový Chubrub (Ed Rush & Optical) zazněl za večer MINIMÁLNÉ čtyřikrát, ne-li vícekrát, a také do DNB remixovaná The Hand That Feeds od Nine Inch Nails (další moje srdcovka) rozhodně hrála tak dvakrát nebo dokonce i třikrát. Na Blujajtovy naspeedované bumbácy jsem už neměl ani náladu, ani energii. Nakonec jsme zmizeli pryč někdy kolem půl šesté do rána stejně sychravého, jako byl celý den před ním.

A zhodnocení na závěr? Abych se přiznal, od Lincolnova setu jsem si sliboval trošku víc, ale dost možné je to, že mi úsudek trošku kazil ten příšerný nával (který se však dal předpokádat). Poslouchat energické pecky, jaké hrál, uvězněn ve spleti lidských těl bez možnosti pohybu není úplně eňo-ňůňo. Tak jako tak, bude to jeden ze zážitků, na který ještě hodně dlouho nezapomenu.

Svůj souhlas či nesouhlas s reportem můžete vyjádřit v commentech (ale slušně prosím).